V srdci díra v hlavě prázdno a přitom plno myšlenek.V očích slzy co už sem vybečela..... Nevím co má vlastně cenu a proč všechno hezký končí a něco novího začíná za delší dobu... až zmizí doba smutku... až se přestanou vracet vzpomínky a slzy v očích nebudou.... až to přebolí. Je to šílený. Dny pomalu utíkají, sny se opakují a noc je černá.

Můj dnešní den byl strašnej. Ráno se probudit a znovu vydět před očima všechno od začátku až do konce... v hlavě se rodí myšlenky o něčem co se nesplní... v rádiu hrajou pomalou smutnou písničku a já přemíšlím proč to tak muselo skončit. Pomalu se převlíkám a chystám si svačinu, nikam nespěchám páč vím že není kam. Do školy mě zase čeká jedna a ta samá cesta a na ni nic nového. Nic co bych neznala. Pouštím si dokola dvě písničky ( smutný ) Jedna v překladu znamená ,, Proč se to stalo mě" A druhá znamená ,, Promiň..Já nemůžu být perfektní - I'm sorry.. I can't be perfect ''
Chvíle čekání na kamarádku je strašná a proto sem ji prozvonila už o malinko dřiv než vždycky... Nic neříkáme já se dívám směrem na jednu budovu a zase se mi vrcí ty vspomínky se sluchátky v uších přepínám na něco drsnějšího zapínám lordy... Trocha odreagování mi neuškodí. Najednou zaslechnu jak se mě kámoška ptá co se stalo a mě najednou vlítnou slzy do očí. Vyndala sem s kapsi telefon a dala ji přečíst tu smsku kterou budu na vždy nenávidět. Kvůli který se mi zhroutil celí svět.... Sice mě utěšovala ale pak řekla něco co mě bližovalo a něco čeho lituju, že sem to vůbec udělala. Řekla mi pár slov která byla bohužel pravdivá : ,,Udělala si chybu když si nechala Petra, on tě měl rát a vydržel s tebou i přez to že seš někdy fakt strašná. Měla si s nim zůstat... '' a to byla asi pravda.
Škola je jediný místo kdy můžu zapomenout na vzpomínky a na chyby co sem udělala. Sou tam kamarádi a hlavně můj nej kámoš co mě rozesměje i v nejhorší situaci. On by chtěl být sice i něco víc ale já ne.Mohlo by to skazit to co mezi náma je doteť a to bych nechtěla... Je to fakt upa mrě dobrej kámoš a škoda že je to poslední rok co budeme spolu na škole...
!!!Je to můj BEST FRIEND FOREVER!!!!!
Doma je to pak horší, protože doma není nikdo jenom táta a LILINKA tak sem vzala vodítko a šla se projít s Astou. Měla sem dost času na sebe a na sví myšlenky a dospěla sem k závěru že nemá cenu trápit se jvůli něčemu co se mi může stát ještě tolikrát. Zůstanou vspomínky a chvíli taková prázdnota v srdci ale pak to přebolí a bude to pryč... A začne něco novýho a hezčího...... Měla bych se stát takovou jaká opravdu sem a přestat být uzavřená v sobě a začít se znovu smát a bavit se jako dřív......... UŽ JE NA ČASE ABYCH SE PROBRALA ZE SVÍHO SVĚTA A ZE SVÝCH NESPLNITELNÝCH SNŮ.........