Parkour umění pohybu a umění přemístění je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně (efektivně) za použití vlastního těla. Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí - od větví přes kameny a skály až po zábradlí a betonové zdi - a může být provozován jak ve městě, tak na venkově. Muž provozující parkour je traceur, žena pak traceuse (někdy je možno se setkat s počeštěným výrazem traceurka). V parkouru je méně předtvořených technik, než například v gymnastice, navíc parkour není složen jen ze seznamu přesně daných pohybů. Každá překážka, se kterou se traceur setká, představuje unikátní výzvu k překonání efektivním způsobem, v závislosti na stavbě těla, rychlosti, úhlu náběhu, tvaru překážky apod. Parkour se zabývá tréninkem těla a mysli za účelem zlepšení schopnosti reagovat na překážku technikou, která funguje; mnohdy technikou nepopsanou, která ani popsat nepotřebuje. V mnoha případech závisí efektivita na rychlém přesouvání těžiště a využití pohybové energie k rychlému provedení "nemožných" nebo velmi náročných tělesných pohybů. Absorpce a přesouvání energie je důležitým faktorem - provedení parakotoulu snižuje náraz na nohy a páteř a dovoluje traceurovi skoky z výšek, které jsou například gymnastikou či akrobacií považovány za příliš velké. Když se traceur někam dostane, musí být schopen dostat se zpět, když se pohybuje z A do B, pak musí být schopen dostat se z B do A, ovšem ne nutně za použití stejných technik.Navzdory tomu existuje několik základních technik, které jsou oblíbené pro jejich všestrannost a účinnost.Nejdůležitější je ovládnout skok a dopad. Parakotoul, používaný pro zmírnění dopadu a přenos pohybové energie vpřed, je často zdůrazňován jako naprosto nejdůležitější technika. Především nezkušení traceuři se potýkají s kloubními problémy kvůli skokům z velkých výšek a špatným dopadům a parakotoulům.
