20. října 2008 v 19:40 | By D€D€
|
Tak na tenhle rok nilkdy nezapomenu.
(nedoporučuji otvýrat nebo se zhrozíte s toho článku)
Příjde mi to jako úplně strašněj rok. Tenhle rok sem se musela rozloučit s hoodně věcma a některý pro mě znamenali moc. Třeba konec základky a s tím konec vídání se se svou třídou a hlavně konec mýho největšího přátelství mezi mnou a jednou pro mě stášně důležitou osůbkou, pak to bylo loučení s mím pokojíčkem. Ten sem musela vystěhovat, kvůli do teď nedokončený přestavbě baráku.. Teď je to studená místnost s nářadím a věcma potřebnýma na pokračování v přestavbě jako sou dveře cihli atd. Já místo toho sídlím v obýváku na lehátku a všechny mí věci sou rozmístěny na různá místa jen ne tam kde maj bejt... ale to je ještě nic... Po loučení přišla nová ale taky mnohem těžší realita a tím je život co by gympláka a budoucího dospělého člověka ( kterej ze mě snad nikdy nebude). Zdá se že teď to nezvládám připadám si mezi všema těma lidma strašně malinká a nevyspělá.. prostě takovej malinkej človíček s velkejma cílema který se snaží prozatím marně splnit.. Jen že sem v tom sama.. Neznám nikoho kdo by mě podržel, ani nikoho komu by nevadilo jaká sem prostě mě bral se vším co ve mě je. Na gymplu mám sice kámošku bez který bych to tam asi nezvládala ale přesto vydím že ji moje chování a vůbec celá moje povaha vadí. Strašně bych si přála vrátit čas na chvíle kde sem byla bez starostí a všechno ze mě odpadlo a to na chvíli když sem byla se svím BEST friend. Kamarádem s velkým K. Jenom on ze všech lidí co snad znám byl jedinej kdo mě měl rád takovou jaká sem a neodsuzoval mě. Dokázal mě obejmout a říct mám tě rád ty slova co bych někdy opravdu potřebovala slyšet. Jen že říká se že nejlepší přátelství nikdy nekončí jen že je jedna možnost je jak by skončit mohlo a tím je láska která nakonec všechno skazí... Zezačátku prostě nej kámoši co bez sebe nedaj ani krok a řeknou si snad úplně všechno a najednou obrat v horší jeden se bouhužel zamiluje do toho druhýho a co nastává pak?? no konec všeho přátelství, a všeho co k tomu patří.. Přátelství vystřídá nenávist a tu už asi nic. Zkončí to na tom že jeden s toho odejde smutnej a druhej toho prvního nenávidí za to že ho nedokáže mít rát jinak než jen jako kamaráda.... Říkám si jaký by to bylo potkat někoho takovýho znova jen že existuje někdo takovej?? a jestli jo.. tak kde ho hledat.. Protože opravdovejch přátel je opravdu málo. Nenávidím tenhle rok a všechno s ním spojený... začátek tohohle roku taky nezačal zrovna růžově.. no teda začátek byl až moc růžovej a já byla za najivní husu co si představovala kdo ví co a ono s toho nakonec nebilo nic jinýho než jednodení románek pak pár smsek o tom kdo má koho rád a jak to vlastně je a pak následovn ta poslední plná slz a zhroucených snů... jen že zrovna na tohle nějak nemůžu zapomenout.. část z toho začátku je ve mě pořád a přez to že ho chci vymazat z hlavy tak to nejde a bolí to dál. Jo je sice pravda čas všechno zahojí, ale kolik toho času na to pořebuju to už nikde napsaný není.. je to rok nebo snad 10let?? to už mi nikdo neřekne... No a končím.. pochybuju že tohle někdo bude číst ale nějak sem se potřebovala vypsat z toho co mě ničí.. A ještě to není snad všechno pár věcí tady chybí ale ty sou takový nezávažný... Tak zatím zbohem lidi..
Po té opravě blogů sem se sem konečně prohrabala...tak se hlásím..
ty jo...chudí