
No jistě.. Nemá to cenu.. Vzdávám se, to zlobení mě dlouho nevydrželo. A s tím snažením se nezamilovat taky sekám. Nemá to cenu. Stejně v tom zas lítám se vším všudy a už to snažení vzdávám. Vím sice co všechno to může obnášet, zažila jsem to loni na začátku roku, ale začínám pomalu věřit že tenhle rok bude lepší než ten před tím. Ty blbosti co jsem plácala před týdnem taky vzdávám a uznávám že to odemně bylo hnusný si to myslet. Už sem zjistila že mám nejdřív poznat a pak soudit. Asi jsem po loňským roce viděla na lidech jen to špatný a to hezký sem vidět nedokázala. teť zjišťuju že to byla chyba dívat se přez černý brýle i na lidi který sem ještě nepoznala.Ty lidi co jsem poznala za těch pár dnů bez toho černýho světla vypadaj úplně jinak. Nejsou takový jak jsem je viděla. A děkovat můžu dvoum osobám. Jedním je Láďa... díky němu jsem zapoměla na jinýho co mi dost ublížil a nasadil na mě tuhle tmu, a Verče.. ukázala mi že se můžu dívat jinak než jen skrz svůj do teť černý svět... (znám tě jen pár hodin a jseš mi bližší než ty co znám většinu svýho života)...
Normálně neuvádím jména ale nechtělo se mi psát kluk a holka :) ...... stejně skoro nikdo neví kdo tihle dvě osoby sou, a ty co to vědí to stejně nečtou...
DÍK MOC ZA JINEJ POHLED NA ŽIVOT
PS: Sakra je ze mě nemocnej člověk, škrábe mě v krku a nemůžu mluvit a tu bohaňku mi otec zatrhl... nic jinýho jsem stejně nečekala..
jůů krásnej design :-*..jo a nezvdááávej se
nemůžeš se přeci vzdát