
Nechápete?? neřeště.. Nepochopíte dokud nezažijete. Celej den pro mě byl jenom jedna dlouhá čára jako každej můj den poku se neděje nic zvláštního, ale na jednom místě je přerušená. Tam patří těch 41 minut strávených venku v hrozným počasí na jednom místě a ještě na nádru, ale s osobou vedle který mě to počasí místo ani čas nepřišel tak hroznej. Divila jsem se co tady dělá a vysvětlení se mi dostalo. Doma niko tak co by tam dělal.. přejel pár vlakovejch stanic aby se tady na 41 minut zastavil za mnou a zase jel domů. Nečekala jsem to, asi pro to, že sem to u nikoho nezažila a to ani u těch který nebydleli v jíným městě (vesnici) než bydlím já a nebyli schopní za mnou přijít jen tak sami od sebe a teď je všechno jinak. Příjede když chce a je mu jedno že bydlí o několik kilometrů vedle přez pár vesnic... Překvapuje mě čím dál víc... Najdou se věci který mě na něm štvou, třeba to jeho někdy až moc pubertální chování, ale dá se to přehlížet. Sice se na něj naštvu ale nevidržím to dlouho. Podívá se mi do očí a já roztaju jak sněhová vločka která spadla na horkou dlań. Takovou barvu očí jako má sem nikdy neviděla. Hnědá s nádechem zelený no prostě nedá se to popsat. Ani nevíte jak strašně se mi od něj nikdy nechce a dneska už vůbec když sem zjistila že se už do konce týdne neuvidíme a to je teprve pondělí :'o(
BTW: tu stěnu mi táta dovolil a dokoce mám bejt doma až o půl desátý pokroook :-) už se těším.. bude prdéél :o)