close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Umírat touhou... Žít láskou... Chtít tak akorát... řešit jen to co jde ovlivnit...
Neopustit, nezradit, nepodvést, nerozplakat, neublížit..
Milovat, toužit, usmívat, těšit se, radovat, snít, představovat..
Nic neříkat... ČINIT...

***

Tlukot srdce.... zastaví se... ???

6. února 2009 v 22:21 | By D€D€ |  Tak trochu spisovatelkou
Ani nevím jak sem se k tomu dostala ale jak sem začala psát nemohla jsem přestat.... Je to strašně dlouhý tak to stejně asi nikdo nebude číst, ale kdyby náhodou jo tak napište do komentářů jak se vám to líbilo.. Kuju


Je krásné jarní ráno, oknem pronikají ostré sluneční paprsky. Bloudí po pokoji a naráží na dvě spící těla na posteli. Spí spokojeným spánkem vedle sebe v objetí. Jak se paprsky postupně posouvají po tělech dotknou se jejich tváří. Jako první se probudí Sam. Jak se tak postupně probouzí, zjišťuje že tato noc nebyla jenom sen. Upřeně hledí na spící dívku vedle sebe, jeho ruce ji jemně hladí po zádech a jeho oči bloudí na její spící tváři. V hlavě mu lítají myšlenky jak strašně moc ji miluje. Nikdy by ji neublížil a tahle noc pro něj byla nejlepší v jeho životě. Poprvé ve svém životě spal s dívkou. Postupně si vybavoval všechny podrobnosti té noci. Večer který spolu strávili u něj doma díváním se na film. Něžné dotyky, polibky prostě všechno. A když pak po pár minutách otevřela oči a on se střetl s jejíma krásně zelenýma očima připadal si jako ten nejšťastnější člověk na světě. Usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila. Kdyby mohli budou tam ležet věčně, ale čas a povinnosti jsou jejich nepřátelé. Navzájem se oblékli mezi čímž se něžně líbali. Ruku v ruce vystoupili z pokoje a společně se na snídali. Po snídani vyšli z domu a Sam odvedl Renesmee domů. Nechtěli se loučit, nechtělo se jim od sebe, ale oba věděli co Rený doma čeká. Už takhle měla velký problém když se nevrátila domů a pak měla vypnutý telefon. Ani jeden znich však netušil že to byla možná jejich poslední noc.

▼▼CLick na celý článek ▼▼


Rozloučili se dlouhým polibkem a Rený vystoupala schody do bytu a za dveřmi na ni čekal její otec. Ještě než otevřela dveře, rozklepala se jí kolena. Nevěděla co mu má říkat. Otevřela dveře a okamžitě se spustil křik. Mužský hlas na Rený křičel… Nazval ji mnoha jmény, a dostala mnohem víc zákazů. Rozbrečela se a v tu chvíli se ji zvedl tlak, zamotala se ji hlava a s velkým rachotem dopadla na zem. Omdlela… Probudila se až v nemocnici. V rukách měla zavedeny různé hadičky a vedle ní pípalo mnoho divných přístrojů. Nevěděla co se to s ní děje, proč je tam kde je, proč je kolem ní tolik přístrojů. Jak se tak rozhlížela všimla si že vedle ní někdo sedí. Byli to její rodiče. Byli zničení, její matka měla oči rudé a opuchlé.. bylo na ni vidět že plakala. Rený promluvila. Oba dva zvedli hlavu a její matka se okamžitě znovu rozbrečela. Rený se ptala co se stalo, ale nikdo ji neodpověděl… Jen se na ni s bolestí v očích dívali. Najednou se otevřely dveře a do pokoje vstoupil muž v bílém plášti, pravděpodobně nějaký doktor. Pozdravil a přistoupil k přístrojům. Zkontroloval nějaké papíry, které se tiskli z jednoho z těch přístrojů a zamračil se. Pak se otočil k Rený. Dívala se na něj se strachem a očima plnýma otázek. Nemusela se na nic ptát, když promluvil klidným jemným hlasem. Vysvětlil ji co se stalo a proč tam leží. Řekl ji co způsobilo to že omdlela… Selhalo ji srdce.. Teď pracuje jen napůl, v jeho pochodu mu pomáhají přístroje. Do očí se ji nahrnuli slzy. Pokračoval ve vysvětlování. Pokud se nenajde vhodný dárce srdce do jednoho týdne, nemá žádnou šanci na přežití. Její slzy nepřestávali téct. Jako by jich bylo celé moře. Nebrečela pro to že umírá, ale pro lásku. Věděla, že pokud se nějakým způsobem Sam dozví co s ní je, bude ho to strašně bolet a ona by jeho bolest nesnesla. Nechtěla vidět slzy, ani bezmoc v jeho očích. Ale chtěla ho jen slyšet. Možná když se s ním rozejde nebude to pro něj tak hrozný.. Možná na ni zapomene a ani si nevšimne že už ani nežije. Říkala si, třeba se najde vhodný dárce tak chvíli počká a možná k ničemu podobnému ani nedojde, ale když už uběhli 4 dny a Rený na tom byla stále hůř rozhodla se to skončit. Zvedla mobil a vytočila jeho číslo, dávno ho znala nazpaměť. Po prvním pípnutí se v telefonu ozval hlas. Byl to Samův hlas, ten hlas co chtěla slýchat selej život, ten hlas kterého se nechtěla nikdy vzdát a teď musela. Dlouho nic neříkala:

Sam: Ahoj Miláčku… Proč si se dlouho neozvala a nebereš mobil
(ticho)
Sam: Haloo!! Rený si tam??
Rený: Ahoj ( odpověděla tichým hlasem se slzami v očích)
Sam: Ahoj.. Stalo se něco??
Rený: Ne nic jen s tebou potřebuji mluvit
Sam: Aha.. a o čem??
Rený: Víš musíme se rozejít ( zlomil se ji hlas )
Sam: ( najednou nevěřícně… zvýší hlas ) Proč?? Myslíš to vážně?? To kvůli tátoj nebo se děje něco o čem nevím??
Rený: Ne, ne. Všechno je v pořádku. Prostě to bude pro nás lepší. Nemůžu s tebou zůstat….
Sam: Proč… nechápu to, to nemůžeš.. Miluju tě..
Rený: ( oči ji pálili mnohem víc.. tyhle slova nechtěla slyšet… nevěděla jak pokračovat) nemusíš to chápat… prostě je konec, nehledej mě a už mi nevolej
Sam: Počkej ne… co…
Píp, píp, píp, píp…… / Rený položila

Ihned po tom co zavěsila dala se do nekončícího pláče. Brečela a nedokázala přestat. Do pokoje vtrhla sestřička. ,, Stalo se vám něco Renesmee?? Jste v pořádku?? " Ptala se.." Ano a nechte mě chci být sama " odsekla ji Rený

Sam se zhroutil. Nevěřil tomu, že se s ním rozešla, vždyť přece neměla důvod. Pátral po tom co udělal špatně, co se mohlo dít doma po té noci co byli spolu. Otěhotnět nemohla tím si byl jistý…. Tak teda proč??

V jejím pokoji bylo ticho. Došli ji slzy. Dívala se do stropu a v hlavě měla prázdno. Byla unavená.. usnula… Probudila se další den odpoledne. Cítila něčí ruku na té své.. přišla ji tak známa… "No jasně Sam.. co tady dělá… sem neměl chodit to neee.." Zprudka otevřela oči a když spatřila jeho tvář nedokázala se na něj zlobit. Chtěla brečet, ale nemohla… Mlčela, jen se na děj dívala.. Viděla tu bolest a bezmoc, kterou nechtěla vidět v jeho očích, kvůli které se s ním rozešla. Když se na ni Sam díval… zeptal se: " Proč si mi to neřekla??" " Nechtěla sem abys to věděl, nechtěla sem aby ses kvůli mně trápil. Strašně moc tě miluju a když vidím jak ti to ubližuje byla bych radši kdybys mě nikdy nepoznal." "Taky tě miluju Rený a ty nezemřeš, určitě se najde nějakej dárce… musí se najít, máš toho ještě moc před sebou.. máme toho ještě moc před sebou…" Přístroj vedle ní začal pípat rychleji než obvykle… Rený najednou bylo zle… přestávala vidět… točila se ji hlava a znovu omdlela…..

Světlo… strašný světlo, místnost jiná než před tím a přístroje.. jiné než co viděla před tím.. Ve vzduchu znělo pravidelné pípání. A vedle Rený někdo dýchal… Otočila hlavu na stranu a nevěřila tomu co vidí. Byl to znovu Sam… už bez toho bezmocného výrazu v očích, ale lesklo se v nich něco jiného. Možná lítost. Ptala se ho co se stalo a jak to že ještě žije… "Tvoje srdce… znovu selhalo… už to vypadalo že nepřežiješ, ale v poslední chvíli se našel dárce…. Operovali tě dlouho ale stálo to za to.. žiješ a jsi tu semnou… Miluju tě…" Políbil ji na čelo. " Kdo byl ten dárce?? " zeptala se… Sam sklopil hlavu a pustil její ruku…. Tázavě se na něj podívala " Co je? Kdo to byl? Co se stalo?" "Nevím jestli ti to můžu říct… není to pro tebe teď dobrý… Nesmíš se rozrušovat" " Proč bych se měla rozrušovat? Já to chci vědět.. Chci vědět komu patří srdce co teď tluče v mém těle!?!" " Byl to tvůj otec… chtěl tě zachránit… dával si to za vinu a nechtěl aby si kvůli tomu jak na tebe řval zemřela.. neustál to a tak se vyboural v autě… jeho srdce stále bilo když ho přivezli do nemocnice, ale neměl šanci přežít… tvoje matka souhlasila…….. " " Nééééééé" z očí jí znovu tekli slzy… Nechtěla aby se to stalo, měla ho ráda i přes to že na ni stále řval… Nechtěla aby zemřel kvůli ní..

O 14 dní později
……… opustil tento svět a mi na něj budeme vždycky vzpomínat. Zůstane v naších srdcích navždy. Zbohem....----Kolem byl slyšet pláč… hlína padající na hrob a pomalá hudba připomínající konec.. konec něčího života…

O 6 měsíce později
Rený a sam sou stále spolu… Rený se úplně uzdravila… Její matka se už přestala trápit smrtí svého manžela.. věděla že jeho srdce stále tluče… zachránil její dceru a to pro ní bylo hodně. Rený se s toho také dostala a začala znovu žít… byla šťastná se Samem a pokračovala ve studiu na vysoké škole…


To že to dopane dobře jsem se rozhodla až dýl... nejdřív sem ji chtěla nechat zemřít..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kačííík kačííík | Web | 26. dubna 2009 v 0:24 | Reagovat

Strašně moc rkásný!!si mrtě šikulka!!!a tohle se ti povedlo!!nečetla sem lepší příběh!!!..:-*..!!!si šikulka M.T.M.R!!!..:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama