
Moje myšlení je hluboko pod bodem mrazu. Moje IQ je leda tak IQ tikve... Moje logika odemě někam utekla a tu co ke mě přišla nechápu ani já, natož ty kolem mě. Za včerejšek bych si nafackovala. Proč já furt plácám nesmysly. Já se jednou opravdu zblázním sem asi vážně nemocná, nebo hoodně zamilovaná a nebo ještě hůř sem asi obojí.... Vláďu sem neviděla už pomalu 14dní.. 14 dní to bude v neděli, pokud mi táta nezruší zaracha. Jestli se zejtra zas nikam nedostanu, tak už se můžu jít rovnou zahrabat, protože jestli takhle blbnu jen kvůli němu, tak se nechci vidět za tejden. Láska je nemoc a ne malá a koukám že já na ni trpím nějak hodně. Dokonce už propadám i z fyziky, z který sem na vízo nikdy neměla horší známku než za 2. Ale můj mozek prostě nechce pobírat tolik vzorečků, samý výpočty, matematický modely atd.. Minulou hodinu chemie můj mozek nepromítal nic jinýho než velkou CHIBU vstřebávání informací.. Furt dokola se mlelo něco o pH a já si nemůžu vybavit co to bylo. Nedávno mi někdo řek že mám myslet na Vláďu a ne na kámoše, ale můj problém je ten, že já se spíš snažím na něj nemyslet pak to vždycky dopadá špatně ať už ve škole nebo doma. Tenhle tejden sem duchem nepřítomna.. není semnou řeč... když se netlemím tak nemám na nic náladu a když už se tlemím, tak zas nejsem schopna odpovídat na otázky jelikož je nevstřebávám.. No co na to říct.. nevím asi nic :-D
tý chyby s měkým i si nevšímejte
jsem opravdu mimo