Časi se mění, co bylo už není.. Snaha však marná byla, lásku mi nezachránila... Za blbost si člověk může sám... a já je dělám až moc často... Další nepřítel byl snad čas? Nebo už nevím... Teď bojím se co bude dál... zas budu jak tichá jak prázný sál... Můj úsměv se na dlouho stratí, a ten co bude, nebude takovej jako obvykle bývá... kde kdo po mě bude chtí úsměv.... ale přez to že se usměju, nebude nic v pořádku... Nejhorší dárek k svátku jakej sem mohla dostat.. a ještě horší je to, že si za něj můžu sama... Moje bezmyšlenkový jednání... proč sakra děláv vždycky věci dřív než je promyslím... a když už je dělám tak tak zbrkle že nedopadnou tak jak dopadnout měli. Kolikrát si dám ještě takhle na hubu, než tuhle chybu přestanu opakovat?? Kolikrát ještě příjdu o člověka kterýho miluju kvůli svý vlastí chybě?? Bohužel neumím vracet čas abych měnila věci co sem udělala špatně... teď už ani nemusím doufat že všechno bude jako dřív... už nikdy to nebude jako dřív...
