CO bude bude a není třeba se o to starat dopředu, žít se má přece dneškem... nebo ne??
No to je věc názoru. Jde o to jak se to vezme. Já osobně jsem pro možnost žít dneškem ale i pro to starat se o to co bude.
V poslední době mě opoští určitej druh strachu a přichází zas jinej strach. Hodně často se mi chce umřít, ale nadruhou stranu se smrti bojím. Taky se bojím svý budoucnosti. Toho, že se jednou budu muset osamostatnit... Postavit se na vlastní nohy a na nikoho se nevázat. Ale zas na druhou stranu se na to docela těším.. Když se nebudu muset na nikoho vázat, tak budu vědět jan na tom sem a co si můžu dovolit. Je to prostě tak 5O na 5O... Nikdy nevíš jak na tom budeš. Dokud je člověk mladej, pohybuje se na hraně a jde o to na kterou stranu tý hrany spadne. Jestli na špatnou nebo na dobrou. Ale na obou stranách je to podobný.. Na obouch se snažíme dostat nahoru a když už se tam jednou dostanem tak se vždycky najde někdo, kdo nás srazí dolů.
Pro mě je teď nejhorší nevědět na čem sem. V poslendí době sem na tom celkem blbě. Finance nejsou, škola dopadá hrozně, čas taky není a to co bych chtěla se neplní...
Zrovna teď je to vidět někoho, koho sem už dlouho neviděla... někoho kdo ani nenapíše... Ten pocit, že v mi chybí je strašněj... a ještě když s tím nemůžu nic dělat :-(
Nevím, co k tomuhle dodat, ale vždycky se dá říct, že bude líp:)