Už je dlouho co sem je psala... asi tak rok z5... Jen jedna z nich je nová..

Proč?
Proč je tak složité zapomenut,
a tak lehké si vzpomenout?
Proč je tak těžké tě nenávidět,
a proč tě chci stále vidět?
Proč nejde zapomenout úsměv,
a proč se všechno vrací zpátky jak ptačí zpěv.
Proč tě pořád vidím před sebou?
Proč nemůžu jít za tebou..
Proč zapomenout na tebe se nedá?
Proč vzpomínka na tebe stále není bledá?

Proč jediné slovíčko mi tě připomíná,
Proč na nešťastnou lásku se těžko zapomíná?
Proč už neříkáš mi mám tě rád?
Nic neříkej já už se přestávám ptát.
Ptáš se proč??
Protože ty asi tam a já tady,
a mi dva už se nikdy nedáme dohromady.
K čemu…
K čemu jsou mi slova, když mě neposloucháš…
K čemu jsou mi slzy, když mě nevídáš…
K čemu je láska když mi je nemůžeš dát…
K čemu jsou mi city, když mě nechceš milovat…
Bolí…
Zapomeň!! zapomeň!! Říká se lehce,
jenže moje srdce zapomenout nechce.
Ptám se tedy jak to udělat,
abych tě přestala milovat.
Nemůžu tě nenávidět,
protože ráda tě mám,
I když mě bolí tě vidět,
tak tě bohužel znám…
A u zbytku se mi nechtěl vymejšlet nadpis..

K čemu jsou city když je nemůžu dát najevo..
K čemu jsou slzy, když nevíš že patří tobě…
K čemu je moje láska, když ty mě nemáš rád..
K čemu jsou slova, když ty s nimi umíš jen lhát..
Proč si odešel a nechal mě tu samotnou stát….
Proč si mě tu samotnou nechal tě milovat…
On na mě nemyslí
nemá mě rád..Je stále v mé mysli,
a já už nechci nikomu svoje srdce dát.
Proč nezmizí, já už nechci se bát..
že otevřu oči a uvidím ho před sebou stát…
On však jen se otočí a nechá mě tam stát..
A mě se pohrnou slzy do očí...
Proč zrovna já ho musím pořád milovat.