Když se řekne čas, každej si vybaví něco jiného... Někdo to, že v určitou dobu někde musí bejt, někdo že už tam dávno měl bejt a že nestíhá, někdo jen hodiny s ručičkama a tak bych mohla pokračovat do nekonečna....
Podle mě je to jen relativní pojem, který si lidé vymysleli aby měli důvod porád někam spěchat... Nebejt něho tak je hodně věcí jednoduších, ale zároveň by tu nastal hroznej zmatek...
Nejlepší by bylo, kdyby existoval ale v určitejch chvílích by se dal zastavit... Protože čas ubíhá pokadý jinak, někdy rychle, někdy pomalu někdy se zdá že se skoro zastavil.... jen že to zastavení je vždycky jen ve chvílích u kterých chceme aby něco rychle skončilo a rychle ubíhá čas, když chcem aby se zastavil. Teď bych chtěla být na několika místech, ale 1. neumím se rozkouskovat a za 2. už je moc hodin..... aaaaaaa ten blbej rozsah času... moc hodin... v 9... no jak pro koho... pro mě to moc hodin není, ale pro mí rodiče asi jo...
Přemýšlím co by bylo pro tátu přijatelnější, jestli nechat mě spát u Tomáše nebo u Kačky.... ale vím určitě, že u Tomáše mě na 99.9% spát nenechá i když sám tvrdí, že na určitý věci mám nárok ( ne že bych tam chtěla spát právě s tohohle důvodu, ale nějak my to nedává smysl :-D ) A uKačky si aso zas vymyslí výmluvu, na co bych tam spala když bydlí jen o kilák dál pod kopcem.... že je to kousek. No tak že přijatelná není asi ani jedna možnost. Dokud mi není 18 tak prostě musím spát doma... aaaaaa ale do 18 mě zbívaj ještě necelý 2 roky, což je asi 724dní, 17 352 hodin, což je 1.041.120minut a to 62.467.200 sekund... to je mooooooooooc dlooouhá dobááá :'(
A už z toho počítání nevím co dál psát tak papáá

aoj,zase jsem začla s blogem tak pls se tam občas jukni ju