''Život je jako déšť.... stále mění intenzitu až najednou pršet přestane ''
Kapky deště bubnují do okna, všude tma a čas jít spát... Ale oči se stále nechtějí zavřít... dívají se kamsi do tmy, mozek přmítá o tom, jak všechno rychle utíká a všechno se stále mění. Už zas přemýšlím nad budoucností, která se čím dál rychleji přibližuje.... Přišla jsem na to, že budoucnost pro mě v určité části znamená nepřítele... Když si srovnám vše co by mělo být, tak myslím, že mi moje budoucnost hodně vezme a už nevrátí... Bojím se budoucnosti, kterou vidím ve svých představách. Nevím proč ale stále mě napadá, že to tak skončí... I když může být všechno jinak, já vidím jen tohle.... napadají mě i jiné možnosti, ale podle průběhu života při srovnání s jinými lidmi, snad ani jiná možnost není... Já nechci jít dál a stratit to co jsem objevila... Radši bych zustala tam kde teť jsem..... Všechno bude čím dál složitější a nezastaví se to až najednou bude konec a já zjistím, že jsem vlastně nic nestihla.... Bojím se toho, že svůj život nestihnu prožít ale jen ho přežiju, protože už teť si připadám že velkou část z toho co dělám jen přežívám... Doufám, že všechno bude nakonec jinak než teď vidím....
