
Slunce zapadá... další den končí a s dalším dnem mizí i další život.... Není to přirozená smrt, ani nehoda... Prostě se jedna dívka rozhodla skončit se svým životem... už dál nesnesla to ponižování a pohrdání... Už se nechtěla dál dívat na někoho pro koho zřejmě nic neznamená a komu je jen naobtíž... splnila mu to co si nejspíš nejvíc přál... zbavila ho zátěže... zbavila ho sebe :-(
Zanechá tu sice zasebou člověka který ji miluje a pár nejlepších přátel kterým bude chybět a mrzí jí to, jen že bolest je silnější než cokoli jiného a už se dál nedá vydržet.
Sedí v parku na lavičce... tma už pomalu doléhá na celý park... Jen kousíček slunce je ještě vidět... kousíček naděje který vyprchává... Sedí tam v zimě a tmě... ale není ji zima.... ví že všechno brzo skončí... tma ji nevadí.. stejně v ní už nějakou dobu žila... S kapsy vytáhne žiletku.. konečně bude pryč... sundává bundu a vyhrnuje si rukáv.... Dívá se na bílou ruku zářící do tmy... Když přiloží žiletku k zápěstí a táhne, cítí, jak se ji po těle rozlévá teplo a zároveň velká zima... Horká krev pomalu stéká po ruce na zem společně s jejím životem..... Nikdo nepříjde... je pozdě... Leží na lavičce s prořízlím zápěstím, ale nespí.... protože ze spánku se člověk probudí, ale ona se už nikdy neprobudí.... už nikdy nikomu nebude naobtíž...