
Něco delšího, výplod mé poblázněné fantazie. Rytíř vs démon. Dobrý nebo špatný konec? Zachrání Artos svou vesnici? Přežije tenhle boj?... viz celý článek...
Artos stál proti svému protivníkovy. Unavený po nekonečném boji, už sotva stál na nohou, ale nevzdával se. Muž v černém plášti s bílou tváří a zářivě modrýma očima jen stál na místě, hýbal hlavou ze strany na stranu a upěnlivě se díval Artosovy do očí, jako by mu četl myšlenky. Rytíř byl ve střehu, jeho modrozlaté brnění zářilo jako miliony diamantů... Z očí mu vyzařovala bolest a strašlivá chuť po pomstě svých blízkých a zároveň povinnost zachránit zbytek své vesnice. Nikdy nikoho nenáviděl víc než toho muže v černém plášti se jménem Ress. Vytasil meč a pokusil se o přímí útok. Ress uhl, rychle jako vítr se přesunul za rytíře a útok mu oplatil tlakovou vlnou vyslanou z jeho paží. Rytíře tak odhodil několik metrů, než se zastavil o mohutný strom s větvemi sahajícími až k oblakům. Artos okamžitě popadl poblíš ležící kuš a vystřelil. Ress se opět stih vyhnout. Rytíř už nevěděl jaké utoky použít, vyčerpal snad všechny. Až na jeden, který si nechával v záloze než najde Ressovu slabinu. Uměl propojit blesky z bouře se svím mečem a skrze brnění i se svou silou. Dal se tedy do dalšího utoku, tentokrát s kombinací meče s kuší. Vystřelil několik šípů proti Ressovy, pak se vrhl rychlostí letících šípů proti němu a pokusil se ho zasáhnout do hrudi. Ress se stihl uhnout ale i tak ho Artos zasáhl do paže. Krev vystříkla do prostoru, neměla červenou barvu ale bílou, stejnou jakou měla jeho tvář. Ress, Přez ránu na jeho levé paži vytáhl z pod pláště stříbrnou dýku a vrazil ji Artosovi přímo do místa, kde bylo brnění napojené, do ramene pravé ruky. Artos neváhal, okamžitě se otočil a mečem Ressovy levou ruku usekl uplně. Ress se chvíli díky bolesti nemohl oriejtovat ale než mohl Artos zahájit další utok byl opět na nohách. Ruka mu začala hned dorůstat. Byl to zvláštní tvot, až se ho Artos začínal trochu bát. Strach ale rychle zahnal, než se Ressovy vrátí jeho plné schopnosti propojil blesky skze své brnění se svoji silou, a mečem namířeným proti Ressovy poslal elektrycký náboj přímo do Ressovy hrudi. Jenže, se zničeho nic náboj otočil proti Artosovy a zasáhl i jeho. Část náboje sice zasáhla Resse ale z neznámích důvodů i Artose. Oba teť leželi nehybně daleko od sebe. V tom se směrem od mohutného stromu o který se předtím Artos zastavil ozval Ženský hlas. Volal Artosovo jméno a přibližoval se víc a víc... byla to Artosova žena Valanai. Artos myslel, že zemřela společně s jeho dcerou, dvěma syny a nejlepším přítelem, když se poprvé Ress objevil. Ressovy se opět vracelo vědomí a Artosovy v hlavě stále dokola zněl Valanain hlas, čím více se přibližovala tím prosebnější a ustrašenější hlas byl. Připadal si jako mimo svět, někde v krásném snu, nevěřil že Valanai žije. Ress už byl plně při vědomí a když si všiml Valanai okamžitě vyrazil k ní. Valanain výkřik konečně probudil Artose. Když vyděl, jak rychle se k ní Ress blíži, rychlostí blesku se postavil na nohy, zvedl svůj meč a vyrazil za Ressem. Naštěstí byl Artos rychlejší než on takže ho rychle dohnal a svým mečem, stále nabytým od blesku, ho zezadu probodl. Ress spadl na zem. Artos se rozeběhl za Valanai. Tak dlouho ji neviděl.. Chtěli si toho tolik říct, ale Ress ještě s posledních sil, než naposledy vydechl, vytáhl odkudsi poslední dýku a hodil ji po Artosovy.. Valanai už ho nestihla zachránit, dýka zasáhla jeho krk. Zbývaly mu pouze vteřiny života. Když k němu Valanai konečně doběhla, vzala ho do náruče a plakala. '' Odpusť Valanai, že jsem nestihl zachránit naše děti.'' Řekl Artos. Valanai se se slzami v očích usmála a pověděla mu o štítu který vsytvořila ve chvíli když Ress zaútočil, a že jsou děti ukryty v bezpečí. Artosovy se na tváři objevil úsměv. '' Postarej se o ně a řekni jim, že je mám rád a budu se na ně stále dívat.... Miluji tě Valanai.... '' Řekl naposledy. Oči se pomalu zavřeli a s posledním jeho výdechem i naposledy udeřilo jeho srdce. Ještě dlouho tam s ním Valanai seděla a její slzy jí stékali po tváři jako déšť stékal po blízkých skalách.... Ress se rozplinul jako pára a za kopcem vycházelo slunce. Nastával další den.. ale ne jako každý jiný. Den bez Artose, rytíře co bojoval aby se pomstil a zachránil zbytek vesnice. A bez Resse... démona ve stělesněné podobě s pouhým posláním zabíjet....