Vůbec nevím jak dnes popsat svoje pocity. Je mi nějak celkem divně... Mám strašnou chuť se vypsat ale zároveň nevím co mám psát.. Ano už zase... Je toho tak moc, ale vlastně tak málo... Nemá to začátek ani konec. V pátek jsem byla po dlouhý době zas venku. V sobotu jsem se trošičku opila a na sobotní večerm mám mlživé vzpomínky. Napadají mě snad jen dvě slova a to ještě ne srozumitelné.... ACH JOOOO :-(
Duben 2010
Ach ty nálady...
7. dubna 2010 v 20:30 | D...Noooo nevím co napsat... Jen to že prostě nevím co napsat... a řeknu to ještě milionkrát že nevím co napsat.. Já vím že byc se to němělo ale prostě vážně nevím co psát :-D:-D
No ne nepřeskočilo mi :-D A já neumím zeměpis na zejtra a vůbec se mi nechce ho učit... a to je to jen členitost Evropy.. Prej bych to měla umět už od základky.. HAHAHAHAHAHa... zeměpis mi nikdy nešel :-D:-D Já už se těším až budu spát :-) Dobrou noc..
Proč musím mít takovou smůlu vždycky jenom já...
5. dubna 2010 v 18:40 | D... | Má vyplavená mysl...Časy se mění, co bylo už není :-(
Proč??!!

Proč vždycky když uběhne nějaká doba tak se všechno změní, proč nemůže všechno zůstat a zastavit se vždycky v tom nejlepším.. Vždycky když začně bejt něco hezký nebo se začne dařit tak to vždycky nabere rychlej spád dolů.. Copak alespoň někdy nemůžu bejt šťastná? alespoň nějakou tu chvíli když už né pořád? Proč sakra proč vždycky o všechno příjdu:-(. Zná na tohle někdo odpověď? Copak jsem tak špatnej člověk že nemůžu mít nic co bych chtěla? Změní se to někdy? Zas milion otázek bez odpovědi. Zas jen další a delší dny zírání do blba.. Probouzení se do každýho dalšího hroznýho dne kde měnic nečeká. Někdy si říkám proč tady vlastně jsem a ptám se sama sebe jestli jsou ještě nějaký důvody proč tu vlastně zůstávám... V poslední době jich je hodně málo.. Na to abych odešla nemám odvahu a takysebojím že když zmízím tak pak příjdu o možnost zaží třeba i něco hezkýho...
Začínám strácet naději že se něco zlepší, že budou ještě nějaký pěkný dny, všechno se mi rozpadá pod rukama, na co sáhnu, cokoli řeknu je vždycky špatně..Možná maj všichni pravdu a za všechno můžu já..
A teď druhá polovina mě kterou jsem nedávno objevila.. Ta vulgární, co se s ničím ne páře a všechno hází za hlavu...
Doprdele se vší touhle pitomou sebelítostí, beztak si za to zas můžu sama. Když Tohohle se prostě nedá jen tak vzdát. Tak si tak říkám " Ty krávo jedna zabedněná, už se prober a přestaň se pořád něčím užírat, jdeš blbě, špatnou cestou, takhle nikam nevede je to slepá ulička aj nakonec stejně narazíš!!!" A vím že mám bohužel pravdu, nejradši bych teď něco rozbyla... Otevřela okno a vyskočila ( jen kdybych měla křídla ) nebo se prostě rozeběhla a utíkala do úplnýho vysílení, do doby než by mě uplně došel dech a nezhroutila bych se na zem uplně bez síli - tohle jednou udělám... i když nemyslím že budu muset běžet daleko.. v poslední době umírám hned po tom co vyšlapu větší kopec a nemusím do něj běžet.....
a teď něco co není pro lehké povahy....