close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Umírat touhou... Žít láskou... Chtít tak akorát... řešit jen to co jde ovlivnit...
Neopustit, nezradit, nepodvést, nerozplakat, neublížit..
Milovat, toužit, usmívat, těšit se, radovat, snít, představovat..
Nic neříkat... ČINIT...

***

Červen 2010

bff... hodina IVT... jediná hodina přistupu na net v roce :-D

21. června 2010 v 9:38 | D... |  Má vyplavená mysl...
Sedím ve škole a nudím se.... To hledání min mě tak rozproudilo nervy až hrůza. Takhle se mi dlouho nedařilo :-D z 50 pokusů se mi povedli tak 10 a to ještě ve šnekčasu.  Sem unavená, pálej mě oči a nejraději bych zalezla spátky do postele. Už se těším až se vrátím večer z práce a zalehnu do postele... Dělat ve zmrzlině sice není tak strašný ale za celejch několik hodiny si nesednout ani na minutu... hrozné... pak si připadám že mi nohy upadnou.
  Jak já se těším na léto.. Konečně chvíli klid ( doufám ). Nesnáším ten barák na kterým budu tvrdnout ještě příští rok díky hnusný omítce.... Loni sme stavěli, letos zateplujem a příští rok omítka... 3 roky v prdeli... 3roky mího života a volnýho času zabitýho tím hnusným barákem.  Aaaaaaaaaaaa jak já bych vraždila... nejlepší léta života v řiti :-( :'( 

dál dál a pořád jen dál....

14. června 2010 v 20:24 | D... |  Má vyplavená mysl...
Strašně se vzdaluje :-( Nevím proč ale možná ho chápu. Možná že je to tak lepší, ale mě to tak nepříjde. Všecho se mi nějk kazí.. V hlavě totální zmatek ( chtělo by to tam trochu uklidit ) ale já nevím jak ten zmatek vyřešit. Nechat plavat něco na čem mi tolik záleží? to já ale nechci.

Přítel je ten kdo zná melodii tvého srdce, a zahraje ti ji, když ji zapomeneš!!

Zdá se být všechno nějak špatně... ale možná že to opravdu není realita ale pouhý sen. Štípně te mě někdo ať se probudím..... A neprobudím. Vím že to sen není. Ani za pozdrav už nestojím natož za napsáné či cokoli jinýho. Asi sem všechno pokazila.. že já jednou nedržím hubu. Možná by teď bylo všechno jinak. Možná by byla zase ta stejná zábava, zase ten krásnecj smích, zase ten pocit že mi jednou nic nechybí, že mám všechno co bych nejvíc chtěla, že jsem zas víš šťastná.... Místo toho je tu stále ten depresivní pocit. Pocit že je všechno dobře ale já jsem tady to špatný.. že bych tady vůbec neměla bejt. Nikomu bych nelezla do života, nezpůsobovala rány na duši.... prostě bych vůbec neexistovala.

Připadám si jako pouhý stín...jen zhasnout světlo a já zmizím...



Nic nechápu :-X

1. června 2010 v 19:58 | D... |  Má vyplavená mysl...
Nooo to jsem to teda dopracovala... Vůbec nechápu samu sebe.. Vůbec nechápu co se to v tom mým malým blbým mozečku zase děje. Sice bych se nejraději s téhle poblázněné euforie vůbec neprobrala, páč si aspoň chvíli připadám bez problémů.. ale stejně bych se ráda pochopila...  Stejně pořád vím že mám hoodně moc problémů a momentálně bych se chtěla rozkrájet na hodně kousků a být na hodně místech z hodně lidma. Chtěla bych se naklonovat ale zároveň bych chtěla aby všechny klony měli jen jeden mozek a ten by věděl co se kde dějě. S kym sem co tam dělám atd... Jen aby mi ten mozek pak někdo neukradl...
Nesnáším když mi někdo leze do plánů. Zrovna v sobotu bych chtěla být aspoň na třech místech. V josefově na komunálech, v jedný direvně s miláčkem ( kdo neví co je to direvna tak v překladu z ruštiny je to vesnice :-) - no co někdo píše čengličtinou já píšu... nevím jak to nazvat, proště porušťěnou češtinou :-D )  a pak ještě doma koukat se na asterixe a olympijské hry. Stojí to za prd když se na jednom místě slavý, na dalším je koncert mí nejoblíbenější kapely a ještě k tomu dávaj perfektní dvojci dvouch siláků :-D..... Já se chci alespoň na dvě věci z toho, ale neumím se rozkrájet.. a stejně to vidím tak že koncert se zruší pro nedostatek peněz, doma chtít být nebudu páč bych musela pracovat z čehož vyplívá že bud s miláčkem ( no stejně by asi mezi všemi těmi akcemi zvítězil on :-* )


 Láska má mnoho podob jen si je nemůžeme vybrat koho milovat... prostě jednou přiroste k srdíčku více či méně a už ho odtamtud nedostaneme....  :-*:-*

Ironie života...