close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Umírat touhou... Žít láskou... Chtít tak akorát... řešit jen to co jde ovlivnit...
Neopustit, nezradit, nepodvést, nerozplakat, neublížit..
Milovat, toužit, usmívat, těšit se, radovat, snít, představovat..
Nic neříkat... ČINIT...

***

Přání...

12. dubna 2011 v 18:41 | D... |  Má vyplavená mysl...


No... Tak jsem se zas jednou rozhodla něco sem napsat. Pěkně to tu zanedbávám, já vím. Ale prostě nemám inspiraci absolutně na nic. Všechen talent co sem kdy měla mě nejspíše opustil. Kreslit už neumím, psát nevím co... No prostě jde to semnou z kopce a postupně se do mě vlévá víc a víc pesimysmu. Čím jsem starší, tím víc všechno vidím černě. Není divu. Všechny mé ideály se postupně začínají rozpadat. Stejně jako to popsal Mácha na koci Máje, nebo Neruda a jeho Hřbitovní kvítí. Kde popisují, že všechny ideály z dětství a mládí se postupem času rozpadají a mizí. Nic není takové jaké si představujeme, a mnohdy je to uplně jinak.
Vidím to tak už teď i když mi není tolik jako těm zmíňeným básníkům. Mnozí v mém věku nemohou soudit jaký je život. Já to tak mám možná proto v jakém se pohybuji prostředí a hlavně díky tomu co mám doma. Kde vidím tvrdou realitu života. Život se tu nesere ani se mnou ani s mými rodiči. A nejhorší je ta beznaděj. Nemět jak pomoct ve finanční tísni, nevědět jako pomoct i přezto, že děláte všechno co můžete. Šetřím všude kde to jde, i tam kde to mnohdy nejde. Nechodím na téměř žádné školní akce typu divadel a podobně právě proto, že na ně nemám a nebo peníze potřebuji na něco jiného. Nekupuji si nové oblečení. Dokonce už ani nejím tolik jako jsem jedla řív, můj žaludek si na menší dávky naštěstí zvykl.
Je tolik lidí, kteří si myslí, že bez peněz se člověk obejde. Ale neobejde. Když nejsou peníze, jsou všichni na dně, stále ve stresu. Samé hádky... Většina těch lidí kdo toto tvrdí, nikdy nezažili jaké to je být ve finanční tísni. Mají své pohodlí, pořád mají '' co do huby '' a tak si najivně myslí, že pro své štěstí člověk ani pěníze nepotřebuje. Dnes.. V této době, kdy si člověk za peníze koupí všechno... mnohdy i lásku... Pro příklad: Chlap má hodně peněz, potká ženskou které jde jen o peníze, vezmou se i když ne z lásky ale z rozumu, ale co se stane... ona se do něho časem i zamiluje. Ale proč? Nebýt těch peněz tak by ho nepotkala, nevzala si ho... Prostě s penězi je možné všechno, bez nich nic..
Tak moc mě štve, že jsme tam kde jsme. Tak moc mě štve, že většina hádek je jen kvůli penězům. Že tu často není co do huby. Díky tomu už si tu nepřipadám jako doma, jako v rodině. Naše rodina už mi nepříjde jako rodina. Kde jsou ty časy, kdy jsme si ve špatném počasí doma sedli společně ke stolu a hráli nějakou hru. Kde jsou ty časi kdy jsme s tátou jen tak blbli. Když jsme venku každý týden opékali třeba jen levné párky na ohni s klacků naházených ve škopku aby nám nechytla zahrada. Když jsme na zahradě všichni ještě večer v 10 blbli a tancovali na jakoukoli hudbu, třeba i na šmouli. Kdy jsme se doma prostě smáli a byli spokojení. Teď to tak není... a už to asi takové nebude. Minimálně já už to tu nestihnu. Možná jednou se svou rodinou, se svými dětmi... ale tady už to nikdy nebude jako dřív. Možná že ještě moje malá sestra tu něco takového zažije, ale to mě už nebude ani 17, ani 18...

................ Mrzí mě to :'( ..... Tak moc bych si přála vrátit čas paspoň na chviličku......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama