close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Umírat touhou... Žít láskou... Chtít tak akorát... řešit jen to co jde ovlivnit...
Neopustit, nezradit, nepodvést, nerozplakat, neublížit..
Milovat, toužit, usmívat, těšit se, radovat, snít, představovat..
Nic neříkat... ČINIT...

***

Říjen 2012

Slzy vyschly :-/

16. října 2012 v 22:34 | D...
Znáte ten pocit kdy se vám chce strašně moc brečet, ale cítíte že to prostě nejde? Že už vaše slzy pro TOHLE trápení nepotečou? Nemůžou? Ta beznaděj je zničující. Myslela jsem si, že přestěhovat se s Ním do bytu bude konečně to pravé, ale opravdu není :-( je to ještě horší. Malovala jsem si do mysli, jak mu zabráním v tom aby denodenně hrál, ale NE. Nenechá si to zakázat ani omezit ani nic jiného. Je to prostě už asi jeho závislost. Závislost, která ničí nýž vstah. Nemůžu se dívat na to jak mění mě za tu hru, za ty ostatní lidi na ''lajně'' jak tomu říká. Každej večer u toho sedí několik hodin. Byla jsem zvyklá chodit spát v 10, ale teď nemůžu, protože on hraje a já pořád doufám, že v tuhle minutu zrovna přestane a příjde za mnou, ale je to marný. Cítím se tady tak sama. Nemám tu kamarády se kterýma bych mohla jít ven... až na jedinou osobu ale ta tu má přítele, se kterým ráda tráví své večery díváním se na filmy. No prostě mají spolu pěkný večer, kdežto já zas sedím sama na posteli a dívám se do prázdna :-(. Tak moc bych se chtěla rozeběhnout a utíkat pryč, ale vím že nemůžu.... Nezbívá mi ne doufat, že se změní dřív, než mě to ''čekání'' omrzí, a já večer přestanu čekat na to až přestane hrát.... Pak se zvednu a půjdu... půjdu a udělám něco, čeho budu litovat... :-(