Tak zas jednou otevřu blog a koukám, poslední článek říjen 2012. Příjde mi to jako by to nebyl ani měsíc co jsem tu byla naposled a ono je to už půl roku. Taky docela zírám na to, jak dlouho tenhle blog vlastním. A to 7. rok. Hrozně moc to všechno utíká :-(. Přestávám mít čas na věci a lidi které mám ráda a hrozně mě to mrzí :-(.
Těšila jsem se na studentský život na vejšce a místo toho co jsem očekávala, je to samá práce a žádná zábava. Plánovala jsem jak budu chodit ven a konečně se podívám na nějakou pořádnou discotéku a ještě jsem tu nebyla ani v místní hospodě :-(. Stále žiju v nedostatku peněz a tak sem buď v práci nebo ve škole a na záliby mi nezbývá čas. Dost mě to všechno ničí. Navíc když už mám náhodou alespoň trochu času, tak zas nemám peníze na to, někam si zajít. Ani do blbé kavárny nemůžu, protože prostě nemám ani na to kafe :-(. Hrozně moc si přeju aby se to změnilo a já konečně mohla začít žít. JÁ CHCI ŽÍT A NE JEN PŘEŽÍVAT :-(. Ten kdo to nezažil si nedokáže představit jak je to zničující takhle přežíívat a vědět, že zatím život jen utíká bez toho abychom si ho aspoň trochu užili. Občas si myslím, že jsem šťastná ale nejsem. Už dlouho jsem nebyla. Možná už ani nevím co to je, být šťastná. Popravdě... Tenhle život mě nebaví, protože nežiju :-(. Jediný kdo mi připomíná, že ještě nejsem v rakvi je ON. I když mě dost často štve a připadám si s ním jak na houpačce (jednou mě štve tak, že bych ho nejraději vykopala, ale jindy si bez něho nedokážu představit jediný den). Nevím jestli je to tak správně, ale já si nedovedu představit, že by tu semnou nebyl. Myslím, že bez něho bych existovala ještě méně než teď, nebo možná vůbec. Jsem ráda že tu je...
Mám teď nový cíl, ale začínám se bát, že na něj nedosáhnu. Myslím si, že je to špatně, že takhle uvažuji, ale už jsem taková. Ale nechci taková být. Chci si jednou věřit, že něco dokážu, ale i když se snažím (si věřit), přesto mám moc pochybností.
I DON'T WANT IT. MAYBE I NEED HELP.
I WANT TO BE HAPPY!!!!!!
I WANT TO LIVE!!!