Tak nakonec jsem se žít naučila. Dostala jsem rozum, a jak jsem kdysy psala v jednom článku, že mě to čekání na jeho změnu přejde a já čekat přestanu a budu toho litovat, tak je to z půlky pravda. Přestala jsem čekat začátkem léta v období mých 21. narozenin.... Naučila jsem se žít a ne, opravdu toho nelituji. Jsem šťastná. Všechno je pro mě sice nové, zažívám plno nových bláznivých věcí, ale právě to, naplňuje můj život. Chci pořád zkoušet něco nového, nezastavit se. A je krásné, že mám vedle sebe někoho, kdo je na stejné, nebo aspoň mě blízké vlně ;). Sice není vždycky všechno super, hlavně co se týče práce, ale hned je to snesitelnější a méně zničující, když víte, že máte vedle sebe někoho, o koho se můžete opřít, kdo vám řekne nevzdávej to a jen nepřikyvuje hlavou, nebo neříká "můžeš si za to sama..." Je to skvělí pocit připadat si milovaně a k tomu jako plus získat plno nových přátel, které mám teď možnost poznávat díky svobodě kterou mám. Už nikdy nechci přijít o tuhle svobodu. Joo, možná příjde den, kdy se svoboda omezí v podobě dětí, ale rozhodně nechci přijít o SVŮJ život. Už nechci žít cizí život, chci žít ten svůj a s někým ho sdílet. Momentálně se mi to celkem daří a jsem moc moc šťastná...
Je tu pár věcí ke zlepšení života, v podobě zbalení si věcí a odstěhování se od rodičů, sehnání pořádné práce nebo podnikání. ale to už jsou jen maličkosti. Hlavně že už vím, jaké to je dýchat, žít svůj život a být šťastná ;)
Tímto opouštím tento blog plný pesimismu a minulosti a začínám nový plný života a radosti. Stejně tak, jako to mám se svým životem ;)
.... Lilith :-* ....